Bílí trpaslíci jsou konečným pozůstatkem lehkých hvězd. Jsou to velmi hustá jádra bývalých hvězd, veliká asi jako Země

planetární mlhovina NGC7293 Lehké hvězdy (tedy i naše Slunce), které nedosáhly ve svém nitru teplot potřebných k hoření uhlíku se na konci svého života hroutí v bílé trpaslíky. Červený obr je v podstatě složen z velmi hustého jádra, které je obklopeno relativně málo hustým obalem. Když je všechno helium ve hvězdě spáleno a není dostatečná teplota k zapálení uhlíku, začíná se hvězda gravitačně hroutit. Rozsáhlý obal, který je tlakem záření z jádra „odfouknut“, můžeme pozorovat jako planetární mlhovinu (planetární mlhovina nemá nic společného s "normálními" mlhovinami-jedná se pouze o shodný název). Hvězda má povrchovou teplotu kolem 50 000 K a právě se stává bílým trpaslíkem. Hmotnost bílých trpaslíků srovnatelná s hmotností Slunce, ale jejich objem je srovnatelný s objemem Země. Tzn., že hustota bílých trpaslíků je zhruba milionkrát větší než hustota obyčejných hvězd (krychlička o hraně 1 cm vyjmutá z bílého trpaslíka by vážila 10 tun)

Stavba bílého trpaslíka

Degenerované izotermní nitro o teplotě 10 miliónů K je obklopeno plazmovým obalem (asi 1% poloměru bílého trpaslíka). Bez plazmového obalu by trpaslík velmi rychle vychladl. Množství tepla uvnitř bílého trpaslíka je srovnatelné s teplem v nitru Slunce. Protože je ale zářivost trpaslíka mnohem menší, vydrží svítit mnohem déle (přibližně 100 miliard let) než zcela vychladne a změní se v černého trpaslíka.


zanik hvězd