Dvojhvězdy jsou daleko běžnější než by se na první pohled mohlo zdát. Více než polovina hvězd naší Galaxie se řadí do této skupiny.

Dvojhvězdy objevíme nejčastěji díky neobvyklému pohybu jasnější hvězdy z dvojice nebo ze společného spektra. Když se hvězda po obloze pravidelným způsobem kolébá, znamená to že má společníka, který je pro nás neviditelný. Takto objevené dvojhvězdy se nazývají astrometrickými dvojhvězdami objevenými měřením jejich poloh. Spektroskopické dvojhvězdy se zjišťují ze změn a zvláštních rysů spekter. Každá hvězda vydává tzv. absorbční čáry. Nesrovnalosti v absorbčních čarách ukazují na dvojhvězdu. Pokud je rovina oběžných drah ve dvojici shodná se zemskou, pozorujeme na obloze jednu hvězdu, která mění svou jasnost. Jedná se o tzv.zákrytovou dvojhvězdu, přičemž světlo z jasnější hvězdy je zastiňováno méně zářící hvězdou. Takovou hvězdou je například Agol („mrkající hvězda“) v souhvězdí Persea, která každých 69 hodin dvakrát sníží svou jasnost o 1 magnitudu.

Těsné dvojhvězdy

U těsných dvojhvězd protahuje vzájemná gravitační přitažlivost každou z hvězd do hruškovitého tvaru. Když přitažlivost dosáhne kritické hustoty, začne hmota proudit z jedné hvězdy na druhou. Nepadá však přímo, ale vytváří spirálu, které se říká akreční disk. Kolem těchto hvězd existuje oblast mající tvar třírozměrné osmičky. Dvě hruškovité části, každá kolem jedné z hvězd se nazývají Rocheovy laloky. Pokud se obě hvězdy rozepnou tak, že zcela vyplní své Rocheovy laloky, zcela se dotýkají (tzv. dotykové dvojhvězdy). Látka obou hvězd se může smísit a vytvořit červeného obra kolem obou jader.


život hvězd