Stárnoucí hvězda, která odvrhla své vnější vrstvy v podobě supernovy se hroutí v důsledku gravitační síly více než bílý trpaslík. Gravitace, působící na jádro hvězdy je tak silná, že vtlačuje elektrony dovnitř atomových jader, která jsou tak mnohem více nahuštěná. Typická neutronová hvězda má průměr jen 10 až 15 km ale jeden cm3 váží miliardy tun! Neutronová hvězda také velmi rychle rotuje (několikrát za sekundu). Převzala totiž původně pomalejší rotaci z červeného obra. Při odvržení vnějších slupek a stlačení jádra se drasticky zmenšil poloměr hvězdy a podle zákona zachování momentu hybnosti se musela úměrně zrychlit rotace jádra (neboli vznikající neutronové hvězdy) stejným způsobem, jako když krasobruslař zvýší svou rychlost rotace v piruetě tak, že přitáhne ruce k tělu. Spolu s velmi rychlým otáčením neutronové hvězdy pozorujeme také velmi silné magnetické pole. Pokud je magnetické pole odchýlené od osy otáčení nazýváme neutronovou hvězdu pulsarem.

Pulsary

První pulsary byly objeveny v roce 1968 radioastronomy. V silném magnetickém poli vysílají relativistické neutrony (jejich rychlost se blíží rychlosti světla) stáčející se po zpomaleno 50x spirálách rádiové vlny, které vyzařují podobným způsobem jako světlo majáku. Nejpomalejší pulsary vydávají 1 puls za 4 sekundy, ty nejrychlejší je opakují ve zlomcích milisekundy. Příklad pulsaru najdeme v Krabí mlhovině, která je pozůstatkem supernovy z roku 1054 n.l. Tento pulsar vysílá rádiové pulsy rychlostí 30 pulsů