Všechny elementární částice s elektrickým nábojem na sebe působí elektrickou a magnetickou silou. Elektromagnetické síly jsou důležité pro stavbu atomů, molekul, organismů a malých těles ve vesmíru. Každá částice může obsahovat 3 různé "velikosti" elektrického náboje: kladnou, nulovou a zápornou. Elementární částice, které jsou kladně nebo záporně nabité jsou nositeli tzv. element árního elektrického náboje 1,6.10-19 C. Je podivuhodné s jakou přesností je tentýž elementární náboj přidělen všem nabitým částicím, a to bez ohledu na jejich hmotnost. Protony mají náboj +1, neutrony 0, elektrony -1. V neutrálním atomu tak musí být stejný počet elektronů v obalu jako protonů v jeho jádře. Elektrony lze přenášet z jedné látky na druhou. Tím způsobíme nerovnováhu v počtech elektronů okolo jednotlivých atomových jader. Např. třeme-li skleněnou tyč hedvábím, elektrony z tyče přejdou do hedvábné látky. Tyč má pak nedostatek elektronů a je kladně nabitá. Látka má naopak elektronů dostatek a je nabita záporně. V tomto stavu mají elektrony snahu přeskočit k atomům s jejich nedostatkem. Proto můžeme pozorovat jiskření, výboje a blesky. Elektrony, které se vracejí zpět k protonům využíváme jako elektrický proud.
Kolem elektricky nabitých částic v klidu je prostor, který se nazývá elektrostatické pole a ve kterém působí elektrická síla. Jestliže se však částice pohybují, v jejich okolí se navíc objeví síla magnetická. Prostor, v němž magnetická síla působí je magnetické pole. Jestliže je elektron urychlen vyšle foton. Odborně říkáme, že foton je kvantum elektromagnetického pole. Je to malý chomáček energie, který letí vysokou rychlostí a neustále kmitá. Fotony přenášejí nejen energii ale i informaci o místu, kde vznikly. Vesmír kolem nás známe především díky fotonům. |