Jaderná síla, též silná jaderná síla drží pohromadě atomové jádro, umožňuje uvolňování energie termonukleárními reakcemi v nitru hvězd nebo štěpením těžkých jader.

Elementární částice se dělí na leptony a hadrony. Jaderná síla se nazývá silou výběrovou, protože působí pouze mezi některými částicemi - hadrony. K leptonům je zcela netečná. Z hadronů je pro nás nejdůležitější skupina částic zvaná baryony. Tato poměrně početná skupina částic obsahuje jak stabilní, tak i nestabilní částice. Stabilní baryony, tzv. nukleony, jsou proton a neutron. Volný neutron se sice rozpadá asi za 15 minut, ale pokud je vázán v jádře atomu, stává se částicí stabilní (pokud pomineme radioaktivitu, která je způsobena slabými jadernými reakcemi) stejně jako proton. Díky této skutečnosti existuje mnoho druhů stabilních atomových jader a tedy i atomů, které vytvářejí celou rozmanitost světa.

průběh velikosti jaderné síly v závislosti na vzdálenosti 2 částic Jaderná síla působí mezi hadrony, které se k sobě přiblíží velmi blízko na vzdálenost přibližně 1 fermi, což je vzdálenost, která představuje zhruba velikost atomového jádra. Na obr. je znázorněn průběh intenzity jaderné síly v závislosti na vzdálenosti 2 částic. Jaderná síla je silou krátkého dosahu, působí na vzdálenost asi 2 fermi. Zato je to síla velmi mohutná, nejmohutnější ze všech. Průběh jaderné síly je velmi složitý. Ve vzdálenosti cca.1-2 fermi je silou přitažlivou, ale při dalším přibližování mění znaménko a stává se silou odpudivou. Tím zabraňuje atomovým jádrům, aby se zhroutily do černé minidíry. Jakmile se nukleony odtlačí do přiměřené vzdálenosti 1 fermi, stává se jaderná síla silou přitažlivou. V této vzdálenosti je také silnější než síla elektromagnetická, která se snaží od sebe oddělit jednotlivé protony (mají stejná znaménka "+").Tato vzdálenost je na obr. označena červeným kolečkem.

Každé atomové jádro má v důsledku jaderných sil svou vazebnou energii. Ta je rovna energii, kterou je třeba vynaložit na to, aby se atomové jádro rozložilo na jednotlivé protony a neutrony. Jádro atomu vodíku má nulovou vazebnou energii (tvoří jej pouze 1 proton). Jádro 4He má vazebnou energii asi 7 MeV. Postupně se vazebná energie jader zvyšuje se vzrůstající hmotností jader až po jádro železa (Fe). Nukleony v jádře atomu železa mají největší vazebnou energii a proto je toto jádro nejstabilnější. Říkáme,že se železo nachází na dně údolí nuklidů (viz.obrázek). Jádra těžší než jádra atomů železa mají menší vazebnou energii, čím jsou těžší. Jádro atomu uranu je nejtěžším stabilním jádrem. Z jader atomů, které leží na svazích údolí nuklidů, lze získávat energii. Z jader atomů prvků lehčích než železo slučováním: jadernou syntézou - termonukleárními reakcemi. Z jader atomů prvků těžších než železo lze energii získaz štěpením jader. Z jádra atomu železa není možné získat žádnou část jeho vazebné energie.


elementární částice termonukleární reakce zpět do hlavního menu