ZAKŘIVENÝ PROSTOROČAS

Je možné, abychom si představili prostoročas? A k tomu zakřivený? Představit si jej neumí zřejmě nikdo, lze jej ale popsat matematickými rovnicemi.

obr.1 - dvourozměrná plocha x.y. Směr ”z” je “zakázán” Pro zjednoduššení v naší představě vypustíme třetí rozměr a prostor zúžíme na 2 rozměry neboli na plochu. Představíme si, že jsme dvourozměrný objekt - třeba tečka na papíře (máme nulovou tloušťku). Můžeme se po papíru pohybovat, ale nemůžeme pod něj ani nad něj (do třetího rozměru) - viz. obr.1.



ZAKŘIVENÝ PROSTOR

Existují základní tři typy zakřivení prostoru:
rovinný (euklidovský)
kulový (sférický)
sedlový (hyperbolický)
Jako inteligentní tečka můžeme zjistit, v jakém prostoru se nacházíme. Stačí vytyčit trojúhelník a změřit jeho vnitřní úhly. Pokud je jejich součet přesně roven 180°, pak se jedná o prostor (povrch) euklidovský - nezakřivený. Pokud bude součet úhlů větší než 180°, pak se nacházíme na povrchu koule (kulový prostor), v případě, že součet úhlů nedosthuje 180°, je náš prostor hyperbolický. Na obr.2. jsou použity rovnostranné trojúhelníky přičemž stačí změřit pouze jeden úhel - princip je stejný (pouze s tím rozdílem, že kritická velikost úhlu je 60°).
Všiměme si, že plocha je v posledních dvou případech zakřivena do třetího - tedy pro tečku na papíře nedosažitelného - prostoru (pro nás představitelné - žijeme ve třírozměrném prostoru).

obr.2. - zakřivení plochy

Pokud se ale vrátíme do trojrozměrného světa - musí být zakřivení uskutečněno ve čtvrtém rozměru, což už si představit neumíme (pozor nezaměňujte zakřivení do čtvrtého rozměru s časem, který je někdy nazýván jako čtvrtý rozměr prostoru!). Zjistit, zda žijeme v prostoru euklidovském, sférickém nebo hyperbolickém je velmi obtížné (není možné v praxi měřit úhly potřebně velkých trojúhelníků) a souvisí s vývojem vesmíru v budoucnosti.

<< prostoročas    >>OTR