Plazma je ionizovaný plyn. Ionizovaný znamená, že z atomů jsou odtrženy elektrony. Zbylý atom je tedy kladně nabitý (protože má více kladně nabitých protonů, než záporně nabitých elektronů v obalu). Plazma je tedy složena z iontů (kladně nabité atomy) a volných elektronů, popř. neutrálních atomů. Protože plazma obsahuje volné elektrony, je to výborný vodič elektřiny. Tato vlastnost odlišuje plazmu od neutrálního plynu. Čáry magnetické indukce například podstatně ovlivňují pohyb plazmy – říkáme, že je plazma „zamrzlá“ do magnetického pole – zatím co neutrální plyn je k nim zcela netečný. Pozorovaný vesmír je tvořen převážně plazmou. Všude ve vesmíru se nachází magnetické pole, byť velmi slabé. Slunce - plazmové těleso Proto hraje plazma ve vesmíru důležitou roli. Ionosféra naší planety Země je nejbližší kosmickou plazmou. Prostírá se ve výškách 50 km až 100 km nad zemským povrchem. Je tvořena ionizovanými molekulami vzduchu a chrání Zemi před průnikem škodlivého ultrafialového a rentgenového záření. Další plazmou, kterou nacházíme v blízkosti Země, je sluneční vítr. Je to nepřetržitý tok iontů a elektronů ze Slunce. Největším plazmovým tělesem v naší planetární soustavě je ovšem Slunce. Je v něm soustředěno 99,9% hmotnosti celé Sluneční soustavy. Tento vysoký výskyt plazmy pozorujeme v celém vesmíru díky plazmovým hvězdám, které tvoří převážnou část hmoty vesmíru.

Slunce zpět do hlavního menu