Jupiter je největší planetou Sluneční soustavy. Jeho objem je 1300krát větší než objem Země. Jupiter je tvořený pouze plyny, které jsou v centru stlačovány obrovskými tlaky. Jupiterovo jádro je nesmírně žhavé. Vydává dvakrát více tepla, než přijímá od Slunce.

Oběžná dráha

Jupiter obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 778 miliónů km. Slunce oběhne jednou za 11,86 let. Jupiter se otáčí téměř vzpřímeně a velmi rychle. Jeden den trvá na Jupiteru téměř 10 hodin. Tato rychlá rotace způsobuje, že se Jupiter na pólech zplošťuje a na rovníku vydouvá.


Struktura Jupiteru

Tmavá, načervenalá pásma mraků na Jupiteru se nazývají pásy, světlé oblasti se nazývají zóny. Díky fotografiím z Hubblova vesmírného teleskopu vědci odhalili, že se pásy a zóny v průběhu času mění. Většina Jupiterovy atmosféry je pro člověka nedýchatelná, obsahuje vodík, metan, helium , vodní páry, čpavek a acetylen. V některých místech jsou oblaka unášena větrem o rychlosti až 500 km v hodině. Nejvíce zajímavým útvarem na Jupiteru je bezesporu Velká červená skvrna. Je to gigantická bouře o průměru 40 000 km! Leží poblíž rovníku na jižní polokouli planety. Vysoké tlaky v této oblasti způsobují vzestupné proudění větrů do vyšších vrstev atmosféry. Červená barva je důsledkem uvolňování fosforu v této oblasti. Červená skvrna je na Jupiteru stabilním jevem již 300 let. V hloubce asi 1000 km pod svrchní atmosférou se vodík stává kapalným. Vytváří tak obrovský oceán tekutého vodíku. V hloubce asi 17 000 km je již tak vysoký tlak, že je jsou vodíkové atomy rozbity a vodík se díky volným elektronům stává vodivým pro elektřinu. Uprostřed Jupiteru je pravděpodobně malé kamenné jádro.

Jupiterův prstenec

Jupiter má velmi tenký a nejasný prstenec který byl odhalen až Voyagerem 1 roku 1971. Prstenec je tvořený velmi jemnými prachovými zrnky.

Rádiové a magnetické jevy

Díky vodíku, který se chová jako kov a rychlému otáčení kolem své osy, generuje Jupiter obrovské magnetické pole.Žádná jiná planeta ve Sluneční soustavě nemá tak silný magnetismus. Magnetické siločáry vytváří kolem Jupiteru velikou bublinu – magnetosféru, která je 1200krát větší než magnetosféra Země. Vlivem slunečního větru má magnetosféra protáhlý tvar směrem od Slunce. Jupiter je také přírodním vysílačem rádiových vln. Jupiterovy signály se skládají z šumu a hluku, který vzniká když volné elektrony prolétávají Jupiterovým silným magnetickým polem.

Důležité objevy

1610 Galileo pozoruje dalekohledem Jupitera a jeho měsíce
1664 Robert Hooke zaznamenává Velkou červenou skvrnu
1675 První přesná měření rychlosti světla s využitím zákrytů Jupiterových měsíců.
1932 V atmosféře zjištěn metan a čpavek
1955 Náhodný objev rádiových vln Jupitera
1973 Průlet první sondy Pioneer
1979 Průlet obou sond Voyager
1989 Vypuštěna sonda Galileo, probíhá dlouhodobý výzkum Jupiteru a jeho měsíců
1994 Srážka jádra komety s Jupiterem

Atmosféra

Atmosféru tvoří prvky vodík,
helium a stopy metanu a amoniaku.



Údaje o Jupiteru

průměr rovníkový 142 984 km
průměr polární 133 708 km
prům.vzdálenost od Slunce 778 330 000 km
rychlost oběhu kolem Slunce 13,06 km/s
oběh Slunce (1 rok) 11,86 let
otáčka kolem vlastní osy (1 den) 9 h 55 min
hmotnost 1,908*1027 kg
průměrná hustota 1300 kg.m-3
povrchová přitažlivost 23,19 m.s-2
teplota na vrcholcích mraků -150 stupňů C
úniková rychlost z planety 59,5 km.s-1
inklinace (sklon) roviny oběžné dráhy 1,31 °
kulatost 0,065
výstřednost oběžné dráhy 0,05
magnituda v opozici -2,7