Slunce je normální hvězda, stará zhruba 5 miliard roků. Povrchová teplota činní 5500 °C, ve středu Slunce však dosahuje 14 miliónů stupňů. V jádru Slunce probíhají termonukleární reakce, které uvolňují velké množství energie.


Slunce je nejbližší hvězda Zemi. Světlu ze Slunce trvá pouze 8 minut aby dorazilo k ní dorazilo. Slunce nám poskytuje světlo a teplo, které jsou nezbytné pro život. Vědci ví o Slunci mnohem více než o jiných hvězdách, protože ostatní hvězdy jsou k nám mnohem dále.

Spektrální čáry

Spektrum světla z fotosféry nese velké množství informací. V roce 1826 našel německý fyzik Josef Fraunhofer stovky tmavých čar, protínajících spektrum. Sestavil je, a popsal 700 z nich. Dnes víme, že jich je několik tisíc a že podávají zprávu o různých chemických prvcích v chladné vrstvě nad fotosférou.

Povrch

Slunce je koule žhavých plynů o průměru 1,4 miliónu km. Žluté sluneční světlo pochází z asi 500 km silné vrstvy v atmosféře, která se nazývá fotosféra. Teplota fotosféry se odhaduje na 5500 °C. Povrch Slunce není celistvý, ale bublinkovitý. Tato pěna se nazývá granulace a lze ji spatřit v dalekohledech. Pěnovitou trukturu povrchu způsobují vzestupné proudy, které vynášejí zářivou energii ze spodních vrstev atmosféry. V roce 1960 vědci odhalili, že se Sluneční povrch stále pohybuje nahoru a dolů zhruba každých 5 minut. Slunce se neotáčí jako tuhé těleso. Různé části Slunce se otáčejí různě rychle. Nejrychleji se otáčí rovník: jedna otočka za 25 dní. Otáčení se zpomaluje směrem k pólům, kde jedno otočení trvá asi 35 dní. Povrch Slunce není v klidu. Stále se z něj uvolňují velké množství hmoty, které buď dopadá zpět na povrch Slunce nebo explodují do vesmíru. Tyto jazyky sluneční hmoty trčí daleko od povrchu nebo vytvářejí mohutné oblouky. Nazývají se protuberance. Malé tryskové proudy zvané spikule vystřelují do výše až 10 000 km a rychle padají zpět. Zdá se, že spikule jsou spojeny se silným magnetickým polem.

Sluneční skvrny

Na povrchu Slunce můžeme pozorovat tmavé skvrny. Poprvé je pozorovali staří Číňané již před 2000 lety. Domnívali se však, že jde o skvrny v atmosféře Země. Roku 1610 použil dalekohled k pozorování slunečních skvrn a dokázal, že se nacházejí na povrchu Slunce. Učinil také mnoho důležitých objevů. Například zjistil, že se skvrny pohybují a mění svůj tvar. Sluneční skvrny jsou způsobeny magnetickým polem, které občas znemožní přílivu tepla se dostat na povrch Slunce. Dokonce i teplota oblastí slunečních skvrn je nižší: 4000 °C. Sluneční skvrny se objevují ve dvojicích. Jedna s druhou dokončují smyčku magnetického pole. Počet slunečních skvrn se mění přibližně po 11 letech. Nazývá se sluneční cyklus. První skvrny nového cyklu se objevují blízko pólů. Během dalších let se skvrny posouvají k rovníku a neustále jich přibývá. Toto stádium se nazývá sluneční maximum. Celý cyklus je pravděpodobně způsoben nepravidelným otáčením Slunce.

Údaje o Slunci

veličina hodnota
věk 4,5 miliardy let
průměr 1,5 milionů let
vzdálenost od Země 149 600 000 km
perioda otáčení na rovníku 25 dnů
perioda otáčení na pólech 34 dnů
hmotnost 1,98.1030 kg
hustota 1410 kg.m-3
teplota povrchu 5 500°C
teplota jádra 14 milionů °C
zářivý výkon 3.1020 W


obrázky Slunce stavba Slunce budoucnost Slunce život hvězd Sluneční soustava