Jako všechny hvězdy na hlavní posloupnosti je také Slunce z horké plazmy. Nejteplejší a nejhustší je sluneční plazma ve středu (13.106 K ; 100 tun / m3). V takovýchto podmínkách se vodík mění na helium a uvolňuje se energie (termonukleární reakce). Energie je odnášena fotony záření a neutriny. Neutrina velmi rychle (2 sekundy) opustí Slunce a vydají se na nekonečnou pouť do hlubin vesmíru. Při teplotách okolo 13 miliónů K je celá středová oblast zaplněna fotony tvrdého rentgenového záření.Odtud fotony pronikají k chladnějším místům, tj. směrem k povrchu. Jsou pohlceny ionty i volnými elektrony, opět vyzářeny, znovu pohlceny, atd. Někdy jsou vyzářeny dva fotony, i když byl pohlcen pouze jeden. Energie těchto dvou fotonů je pak rovna polovině energie původního fotonu. Tímto stavba Slunce způsobem je původní vysokoenergetický (rentgenový) foton rozdrobí na 2 až 3 tisíce fotonů světelných, než dospěje k povrchu Slunce. Fotony se pohybují rychlostí světla, ale důsledkem neustálých srážek s ostatními částicemi se fotony doslova prodírají k povrchu rychlostí pouhých 4 mm za hodinu a trvá jim plných 10 miliónů let, než se dostanou k povrchu Slunce. Tento způsob přenosu záření se stává zcela neúčinným v hloubce asi 50 000 km pod slunečním povrchem. Nalézá se zde velké množství atomů neutrálního vodíku, který pohlcuje fotony (je pro světlo neprůhledný). V této oblasti se energie dostává na povrch tzv. konvekcí. Oblaky horké plazmy o velikosti 1000 až 2000 km stoupají k povrchu rychlostí až 400 m/s. Zastavují se až ve fotosféře, což je nejnižší vrstva sluneční atmosféry. Na povrchu Slunce, vidíme oblaky žhavé plazmy, tzv.granule, které vyzařují své fotony a teplo asi 8 minut, potom chladnou. Chladná plazma padá v tmavých prostorách mezi granulemi zpět do hloubky 50000km, aby se zahřála, nabrala energii a vynesla ji zpět do fotosféry k vyzáření.


Slunce život hvězd