Naše Slunce vzniklo smrštěním pracho-plynového oblaku, který je nazýván sluneční mlhovina. Tato mlhovina je společným předkem Slunce a všech členu jeho planetární soustavy.

Studium meteoritů a hornin na Zemi a Měsíci ukazuje na to, že Sluneční soustava vznikla přibližně před 4,6 miliardami let z velkého mračna prachu a plynu o rozměru asi 1 světelného roku. Jakmile se Slunce smrštilo natolik, že v jeho nitru začaly termonukleární reakce, sluneční vítr odvál plyn spolu s nejdrobnějším prachem. Ve větší vzdálenosti od Slunce se prachová zrníčka udržela a jejich spojováním vznikly asi za tisíc let kaménky o průměru řádu 10 mm. Za dalších tisíc let dalším spojováním vznikly balvany o průměru 5 km. Tyto balvany jsou nazývány planetesimály 1. generace Za dalších 20 000 let došlo díky relativně malým rychlostem k střetávání těchto planetesimál a jejich následnému spojování. Tak vznikly planetesimály 2. generace, které měly v průměru řádově 500 km a hmotnost kolem 1021 kg. Tato tělesa byla již dostatečně hmotná na to, aby si přisvojila zbylý plyn vlastní gravitací. Po té pokračovalo další spojování planetesimál a přibližně za 200 miliónů let od chvíle, kdy se plynové mračno začalo smršťovat vypadala Sluneční soustava přibližně jako dnes. Planetesimály se spojily a vytvořily dnešní planety a jejich měsíce.

Kromě planetesimál, které zformovaly protoplanety, které později dalšími nárazy a vulkanickou činností „dozrály“ ve velké planety. Zbyly ještě poměrně početné balvany o rozměrech 100 m až 100 km, tzv. planetky.

Dopadem planetesimál a rozpadem radioaktivních prvků se nitro každé protoplanety zahřívalo. Dále pak začala probíhat tzv. diferenciace. Těžké částečky klesaly v důsledku gravitace dolů a utvořily jádro, lehčí pak stoupaly k povrchu (vytvoření pláště a kůry).